Sto kilometrů národním parkem Dividal

STO KILOMETRŮ NÁRODNÍM PARKEM DIVIDAL

V roce 2000 jsem uskutečnil poslední výpravu na daleký sever. Tentokrát opět zcela sám. Cesta tam mi byla usnadněna, protože jsem se svezl autem s kolegy podpůrného týmu další expedice na Špicberkách, takže jsem se dostal až na severní hranici Švédska s Norskem. Právě podél ní se na Norské straně rozprostírá Národní park Dividal.

Opět jsem byl zcela soběstačný, na zádech v batohu jsem nesl ložnici, kuchyň, spíž i šatní skříň. Ale hlavně to nejdůležitější – fotovýbavu. Z místa, kde jsem vystoupil to na hranici parku bylo ještě dobrých 20 kilometrů po turistické stezce, ale to samozřejmě vůbec nevadilo, protože krajina byla nádherná i v těchto částech Norska.

Západní část parku Dividal
Fotoaparát Nikon FM 2, objektiv Nikkor 2,8/20
Film Fujichrome Velvia 50 ISO
Stativ Manfrotto, polarizační filtr na objektivu

.

Mírně zvlněný reliéf, mělká údolí, občas jezero, řeka či potok a daleké výhledy. Počasí však bylo opět velmi překotné, takže déšť střídala mlha a do toho přišlo občasné polojasno. Za mlžného počasí se krásně fotografovaly květiny, lišejníky či nějaké polodetaily přírody.

Pokračoval jsem směrem k hranici národního parku a počasí opravdu nebylo příznivé. Když se již v národním parku dle ukazatelů ocitl, byla opravdu hustá mlha a tak jsem zabivakoval. Věděl jsem, že jsem kousek od břehu většího jezera. Rozhodl jsem se nabrat síly a počkat na lepší počasí. A nečekal jsem dlouho.

Jezero a mokřady
Fotoaparát Nikon FM 2, objektiv Nikkor 2,8/16 "fish-eye"
Film Fujichrome Velvia 50 ISO
Stativ Manfrotto.

.

Další den brzy ráno bylo jasno, azurově modrá obloha a křišťálově čistý vzduch. Neotálel jsem a začal vyrážet na všechny strany kolem fotografovat. Prakticky celé dopoledne a setrval jsem ještě pár hodin. Poté jsem sbalil bivak a pomalu se začal přesouvat po cestě směrem dál na západ. Cestou jsem samozřejmě fotografoval kouzelné přírodní scenérie. Během dalšího dne se opět pokazilo počasí. Kromě stálého vydatného deště byla i velmi hustá mlha, takže se fotografovat opravdu nedalo. Musel přečkat v bivaku více než dva dny, než se počasí zlepšilo. Pak jsem pokračoval déle do centrální části parku. To už bylo opět krásné počasí.

V okolí hory Jerta meandrovala doslova červená řeka. V širokém toku byly nádherné rudé valouny severské žuly. Milovníci kamenů by si v těchto končinách opravdu přišli na své.

Meandrující řeka okolo hory Jerta
Fotoaparát Nikon FM 2, objektiv Nikkor 2,8/20
Film Fujichrome Velvia 50 ISO
Stativ Manfrotto, polarizační filtr na objektivu

.

Následoval prudký sestup v centrální části území a musel jsem překonat hluboké údolí řeky Dividal. Pak jsem stoupal do západní části parku. Počasí se ustálilo, bylo jasno, občas oblačno a opět azurově modrá obloha. V této nádherné partii jsem pobyl asi tři dny, relaxoval a fotografoval na výpravách po okolí. Poté jsem definitivně sbalil bivak a pokračoval dále na západ k nejbližšímu sídlu, vzdálenému asi 25 kilometrů. Odtud jsem se stopem dostal do Švédské Kiruny a domů pokračoval vlaky a autobusy.

Nejkrásnější partie západní části parku
Fotoaparát Nikon FM 2, objektiv Nikkor 1,8/50
Film Fujichrome Velvia 50 ISO
Stativ Manfrotto, polarizační filtr na objektivu

.

Výprava do národního parku Dividal byla opravdu velmi zdařila. Pobyl jsem v divočině 18 dnů a celkem ušel 120 kilometrů. Nafotil jsem asi 20 kinofilmů a výsledné portfolio bylo velmi pestré.