Vyplněné políčko záběru

Zkamenělina jurského amonita (1998)
Fotoaparát Nikon FM 2, objektiv Nikkor 1,8/50, makrotelekonvertor Vivitar
Film Fujichrome Velvia 50 ISO
Stativ Manfrotto. Externí fotografický blesk s difuzérem mírně šikmo shora.

VYPLNĚNÉ POLÍČKO ZÁBĚRU

Každý objekt lze fotografovat různým způsobem. Většinou se do záběru komponuje celý tak, že jsou kolem něho okraje, ale nemusí to být vždy pravidlem. Někdy je zajímavější vyfotografovat jeho nejzajímavější část, tedy již během fotografování udělat cílený výřez. Vyplnit až do okrajů celé políčko jen částí fotografovaného objektu. Různé přírodní či umělé struktury mohou být tak zajímavé v celé ploše záběru.

Příkladem jsou agregáty krystalů minerálů, nebo zkameněliny. Vzorky těchto neživých přírodnin jsou většinou součástí většího objektu – kamene, ve kterém jsou vytvořeny. Z pohledu striktně dokumentační fotografie se vždy pořizuje snímek celého vzorku. Pro ilustrativní a více umělecké či výtvarné účely je zajímavé na takových objektech hledat tu nejzajímavější výraznou část.

Na snímku je druhohorní mořský hlavonožec, amonit Peltoceratoides instabile. Šnekovitě zatočená struktura schránky živočicha krásně vynikne, když vyplňuje celé pole záběru. Může být použita jako např. podkladová fotografie. Podobně lze fotografovat letokruhy na pařezu či květ rostliny. Tyto a podobné objekty se takto pokaždé samozřejmě komponovat nemusí. Spíše je to návod k tomu, dívat se na záběr různými pohledy. Nebát se hledat zajímavé a neobvyklé kompozice a ty pak zkoušet vyfotografovat. Výsledek pak může být příjemně překvapující.

FOTO: RNDr. Petr Zajíček