Moře ve Fažaně

ZRNO, ŽE BY SE DALO ZOBAT!

Tuto větu si pamatuji ve spojitosti s kolegy z amatérské speleologické skupiny. Vždy, když jsme se vrátili z nějaké expedice, každý doma vyvolával nafocené černobílé filmy, udělal zvětšeniny a pak jsme se setkali a ukazovali si fotky. Kdo fotil v jeskyních a propastech, bral s sebou hodně citlivé filmy, většinou ISO 400, aby ve velkých prostorách při použité externích blesků vůbec něco vyšlo. A když byla velká zvětšenina nebo výřez, fotografie měla přirozeně velkou zrnitost.

Čím citlivější film, tím větší zrnitost. Ta se dala ovlivnit typem vývojky. Někdy velká zrnitost žádoucí nebyla, jindy naopak ano. Zrnitá struktura u černobílé fotografie může podtrhnout atmosféru, zajímavou strukturu fotografovaného objektu. Třeba u portrétu něžného ženského obličeje dodá velké zrno neopakovatelný grafický punc. Zrnitost se u fotografie na film dá i zvýraznit. Tzv. předvyvoláním. To funguje tak, že film o citlivosti ISO 400 se exponuje tak, jako by to byl film citlivosti např. ISO 1600. Po nafocení je vlastně hodně podexponovaný. A když se pak vyvolává, musí zůstat ve vývojce 4 x delší dobu. Tato lázeň pak způsobí zvětšení a zvýraznění zrnitosti. Zrno je pak skutečně tak velké, „že by se dalo zobat“. To je případ i přiložené fotografie jachty na večerním Jaderském moři na severu Chorvatska. Fotografie má krásnou atmosféru, která je zvýrazněna patinou zrnitosti.

Dnes u digitálních fotoaparátů nemáme zrno, ale pixely. I jejich hrubost lze ovlivnit nastavením ISO nebo dotvořit v grafickém programu.

FOTO: RNDr. Petr Zajíček