Výprava do Stubaiských Alp

VÝPRAVA DO STUBAISKÝCH ALP V ROCE 1990

Když se otevřely hranice po listopadu 89, naskytly se možnosti volně cestovat za právě padlou železnou oponu. Na konci léta 1990 jsem se rozhodl, podívat se na dva týdny do některé oblasti Rakouských Alp, které jsou relativně dostupné. Chtěl jsem původně jet do Ötztalerských, ale nebyla k dispozici podrobná mapa, tak jsem sáhl hned po vedlejší, která zobrazovala Alpy Stubaiské.

Vyrazil jsem s kamarádem, obtěžkán asi 45 kg batohem, linkovým autobusem z Prahy do Mnichova. Odtud, další den ráno, jsme pokračovali stopem. Nebylo to až tak náročné, takže jsme ještě ten večer dorazili, na několikrát, do výchozího bodu jižně od Innsbrucku, kde jsme pod širákem přespali.

Další den jsme postupně vystoupali za častého potlesku tyrolských turistů s batůžkem na zádech, naditou peněženkou a fotoaparátem Leica na krku, kolem horských chat až do výšky cca 2 600 m.n.m. k jezeru Rinnensee. A začalo se kazit počasí. Stan jsme neměli, jen velký pevný igelit, pod který jsme umístili roztažený fotografický stativ a okraje igelitu zatížili balvany. Fungovalo to. Do rána napadlo asi 10 cm sněhu, ale vše se zvládalo. Na vařiči, „postýlka“ na pevný líh, jsme vařili polévky a čaj a snažili se v době, kdy byla viditelnost a lepší počasí, hledat zajímavé objekty k fotografování. Zažili jsme tak čtrnáct zajímavých dnů s jedním dlouhým přesunem do druhého údolí, vystoupali na 3 000 metrů vysoký vrchol Rinnenspitz a podívali se na ledovec Alpeiner.

Část fotografií jsem pořizoval na černobílý svitkový film Ilford 100 ISO Flexaretem, další snímky jsem pořizoval na tehdy kvalitní kompaktní kinofilmový fotoaparát se zoomem 38 – 110, Olympus AZ 300, který jsem dostal od rodičů za úspěšné dokončení pětiletého studia na vysoké škole.

Asi zajímavější snímky jsem pořídil Flexaretem na černobílý film, se kterým jsem měl více zkušeností. Práce s automatem Olympusem nebyla tak kreativní, ale několik záběrů se podařilo. Většinu záběrů jsem fotil s použitím lehkého stativu Slik, na Flexaret jsem měl mosazný starožitný, který sloužil jako ten držák pro napnutí igelitového bivaku.

Stativ, oranžový filtr na objektivu

Byla to velmi cenná zkušenost. První životní poznání, jak chutnají opravdové hory. A že nám opravdu nic zadarmo nenechaly. Naexponoval jsem dva svitkové černobílé filmy Ilford, dva inverzní filmy Fujichrome 100 ISO a jeden Inverzní filmy Kodachrome 64 ISO. Z výpravy kromě nafocených filmů jsem si přivezl fotografický blesk Metz se směrným číslem 45 a několik gramodesek mých oblíbených hudebních skupin.

Stativ.

FOTO: RNDr. Petr Zajíček