Jít náhodě naproti

JÍT NÁHODĚ NAPROTI

Fotografování a s tím spojené aktivity, tedy hledání neobvyklých kompozic, kreativní práce se světlem, zkoušení nových postupů atd. je především cílená činnost. Fotograf dostane zakázku na vytvoření určitého portfolia nebo se sám rozhodne nějaké téma zpracovat. A výsledek je takový, jaký většinou předpokládá. Fotí například keramické nádoby, a pokud dá té práci příslušnou péči, výsledkem jsou kvalitně nafocené keramické nádoby z různých pohledů a v různém světle.

Občas se ale stane, že do komory fotoaparátu pronikne něco neplánovaného, neočekávaného. Mnohdy to může mít nežádoucí efekt, např. prasátko od přímého světla či přehlédnutý rušivý prvek. Jindy však může ten neplánovaný efekt dodat fotografii neopakovatelný obraz okamžiku. Třeba když při fotografování v jeskyni nebleskne nebo vynechá jedno světlo. Snímek se z počátku potřeba považuje za nevydařený a teprve při detailním prohlédnutí se ukáže, že je vlastně dokonalý, zajímavější než všechny ostatní. 

Při detailním prohlédnutí zvětšeniny celkem zdařilého černobílého portrétu chlapce se slunečními brýlemi se ukázalo, že v brýlích se zrcadlí obraz fotografa. Bylo to také neočekávané. Fotograf musí jít i takovým náhodám naproti. A to znamená fotit, zkoušet a hledat nové a nové pohledy a kompozice.

FOTO: RNDr. Petr Zajíček