Přednosti expoziční řady.
Průhled na oblohu skrz meandr kaňonu. Sardinie (2004)
Fotoaparát Nikon FM 2, objektiv Nikkor 2,8/16
Stativ Manfrotto
Přednosti expoziční řady.
Expoziční řada je série snímků stejného záběru od nejsvětlejší verze po nejtmavší. Prováděla a provádí se hlavně při použití klasické techniky, zvláště při focení na diapozitivy. Změřená expozice totiž nemusí být optimální a často se stalo, že ten nejzajímavější záběr byl na kraji řady snímků, tedy ten nejtmavší nebo nejsvětlejší.
Když jsem fotografoval klasickou technikou, vždy jsem dělal expoziční řady minimálně 3 snímků. Tedy naměřená optimální expozice jako střed, jeden snímek o clonové číslo dolů a jeden o clonové číslo nahoru. U záběrů, na kterých mi opravdu hodně záležel jsem neváhal udělat dva nebo i tři postupně tmavší a světlejší. Z filmu jsem pak vybral ten expozičně nejdokonalejší záběr.
Občas se také stalo, že optimálně exponovaný snímek byl skutečně na středu expoziční řady. Ale např. ten nejtmavší byl úplně odlišný od původního záměru, a přesto se vytvořil na políčku filmu pozoruhodný obraz. To je případ i tohoto snímků. Fotografoval jsem hluboký kaňon na Sardinii, který ostře meandroval. Snímek krásně vyšel, ale nejtmavší verze tohoto záběru měla většinu potemnělou až do černa a exponoval se pouze průhled do oblohy vykrojený do tvaru půlměsíce meandrujícími stěnami kaňonu.
K tomu, aby podobný efekt vznikl, lze použít i digitální techniku a expoziční řady zkoušet. Vždy je možnost, že z jedné kompozice se podaří vyfotografovat dva naprosto odlišné motivy.